,,Vůle žít"

5. října 2017 v 13:34 | Alexandra
Každý z nás má větší či menší vůli žít. Někomu stačí pětka z písmenky a už by se sebevraždil, někdo je na smrt nemocný a trpí neskutečnýma bolestma a umřít i přesto nechce. Je rád za každičkou vteřinu svého života, kterou ještě může přežít. Nevím, čím je to dáno. Zda geneticky, stylem života, tím, jak moc je daný člověk schopný být šťastný. Protože co si budeme povídat, i přesto, že nás život sem tam srazí na kolena, štěstí je hlavně v naší hlavě a v nás samotných. Alespoň u mě to tak vždy bylo. I když jsem měla ten nejhorší den svého života, tak se stačilo nad celým tím dnem zamyslet trošku jinak a hned mi bylo líp. Cítila jsem se šťastnější.

Co je ale ještě víc zdrcující, než to, že vy sami nemáte vůli žít? Je to ztráta vůle žít u někoho vám blízkého. V mém případě je to moje sestra. Je jí 15 let a je nemocná. V dětství jí doktoři zanedbali růstovou křivku a pozdě se u ní zjistila špatná funkce štítné žlázy. S mojí mámou s nemocí bojují do dnes. Vztah mezi nimi a vztah mé sestry k nemoci je velmi složitý a dal by na tlustou knížku, když byc se měla rozepsat. Co je na tom všem ale podstatné je to, že v tak útlém věku, kdy má člověk prakticky život před sebou a čekají ho samé krásné věci, jako první pusa, první káva s kamarádkou, první kocovina, nástup na střední, maturitní ples atd....nemá myšlenky na nic z toho. Prostě je jako tělo bez duše. Jen přežívá, nežije. Je doma, nechce chodit do školy, straní se kolektivu. Né, není blázen ale má takhle vše nějakým způsobem nastaveno. Podpora rodičů je obrovská, ale míjí se účinkem. Když něčemu takovému musíte přihlížet, chce se vám brečet. Né jen nad tím zmařeným mladým lidským životem. Ale i nad tím, jak moc veliká je síla okolí. Jak se dá vychovat dítě k totání sebedestrukci. A ještě to rodiče nazývaj tou největší možnou pomocí.

Abych to nějak shrnula. Já osobně mám neskutečně velikou vůli žít. Žiju ráda a žiju naplno. I já mám své splíny, takzvané depky a dny blbce. Ale to je dobře, protože právě ty můj život dělají šťastnější, více si vážím těch úžasných dnů. Mám syna, manžela a žjeme v krásném prostředí. DOkonce čekáme další miminko a já věřím, že vše bude dobré. Že budeme všichni čtyři šťastní a spokojení jako doposud. A přála bych to i vám, abyste neztráceli vůli žít, povznesli jste se nad maličkostmi a snažili se radovat i z mála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 5. října 2017 v 16:50 | Reagovat

Gratuluji k těhotenství, a doufám že v rodině se vše v dobré obrátí ♥

2 Alexandr Alexandr | E-mail | 5. října 2017 v 17:04 | Reagovat

Moc a moc dekuji a Vam preji take jen to nejlepsi! :) [1]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama