Červen 2017

"Strach z neznámého"

29. června 2017 v 21:12
Za celý svůj život jsem se mohla přesvědčit, že tam, kde strach nemám, tak záhy přijde. Například takový příchod dítěte na svět. Malovala jsem si to dokonale. Příchod miminka bude úžasný. Budeme tři, budeme si užívat rodinný život. Budu nakupovat krásné oblečky a hračky, budu jezdit po návštěvách příbuzných a budu si užívat pohodičku doma. Nebudu mít mastné vlasy a chodit doma v teplákách. S manželem si na sebe budeme dělat pravidelně čas. Vše bude sluncem zalité. Proč by to taky mělo být jinak? Vždyť mít miminko je to nejkrásnější na světě. Bude celé dny spokojeně hajat, já ho budu kojit a přebalovat a ono se na mě bude spokojeně smát. Budeme si spolu hrát a postupně se bude učit všechny ty úžasné věci jako je držení hlavičky, lezení, chůze či mluvení. Mít miminko je ta nejúžasnější věc na světě. Je fakt, že vám nikdo neřekne, jaké bude zrovna to vaše miminko a jaké ty začátky s ním budou. Každopádně tušíte správně. Doma jsem zažívala pravý opak všeho, co jsem napsala a upřímně se omlouvám těm maminkách, o kterých jsem si myslela, jak s jedním malým uzlíčkem nemohou zvládat domácnost a ještě být svěží, odpočaté a vždy krásně namalované a čisté. Jakmile bych měla potuchu o tom, jaké peklo může mateřství být, tak bych měla strach z toho neznáma jménem dítě. Ale já jsem si byla na 100% jistá, že strach mít nemusím, že svět miminek je mi naprosto známý. Zažila jsem dvě dětičky od narození, jedním z nich byla má sestra a druhým má neteř. Dva spokojené vrnějící uzlíčky.

Nechci vůbec nikoho strašit, nebo odrazovat od toho mít děti. Jen bych byla dříve opravdu vděčná, kdyby na mě někdo tuto zkušenost dokázal přenést. I přesto, že je lidská zkušenost nepřenosná, tak řeči typu: ,,Bude to úžasné, vše budeš zvládat a bla bla" bych brala s rezervou. protože teď už vím, že to být idylka vůbec nemusí! Vím, že děti mohou být vážně nemocné, že musejí jezdit o všech možných vyšetřeních hned od narození. Také vím, že rýma u miminka je peklo, že kojení neni vůbec lehké a že dětský pláč je to nejžalostnější volání o pomoc, které jsem kdy slyšela a né vždy je jednoduché přijít na to proč vznikl. Mít dítě je pro mě tou nejnáročnější a zároveň nejkrásnější životní zkouškou a obdivuji ty, kteří si ji nechají až na podější věk. Já jsem mladou maminkou a mám co dělat, abych to mnohdy zvládla, protože i ten největší flám byl v mém životě prd oproti tomu, když je vám špatně a musíte se postarat o malý brečící uzlíček. Svůj život bych ale neměnila a dítě bych si pořídila i přesto, že již vím, co to obnáší. Spoustu mě toho naučil. Naučil mě trpělivosti, oddanosti, naučil mě lásce k volnému času....Je úžasným parťákem. Tento strach/nestrach z neznámého zvládám. Sice jsem občas na pokraji sil, ale stojí to za to. Jak zpívá Svěrák s Uhlířem: ,,Mějte děti, chraňte je"! :)

"Nikdy se toho nevzdám"

24. června 2017 v 6:50 | Alexandra
Sedím a přemýšlím, čeho bych se nikdy nevzdala. Není to jednoduché. Záhy mě ale napadá odpověď. Nikdy, ale nikdy bych se nechtěla vzdát svých snů. Sny nás totiž podle mě drží takzvaně nad vodou. To v co věříme a sníme o tom nás žene kupředu jako ten nejlepší motor na celém světě. Ať mám sny jakkoliv nereálné, pevně věřím, že se mě, ale nebo i vám jednou splní. A proč by ne? Vše je přece možné. Jak si jinak vysvětlit, že máme ve svých životech kolikrát z pekla štěstí. Ano, sem tam je to i z pekla smůla ale o tom až jiný den. Dnes je to o snech. O tom, že se vyplatí snít, že to má smysl a jednoho dne se nám to splní.

Dobře také vím, že bych se nechtěla vzdát dítěte v sobě. Nééé, nejsem těhotná, ale jsem dospělá a i přesto mnohdy značně infantilní. Nevadí mi se synem na veřejnosti zpívat písničky, ať je to jakkoliv falešné. Nevadí mi honit ho po čtyřech. Ráda si stavím z kostek lego duplo domy a auta. Když bych měla dceru, bude muset ježíšek přinést bárbínu i pro mě. Nestydím se za to, že já si s bárbínama hrála do 15. A když už jsem si jednoho dne řekla, že jsem na hraní ,,velká holka" tak jsem najednou nevěděla, co s volným časem. A začala jsem tehdy hodně číst.

A čeho se dále nevzdám? Nikdy neříkej nikdy, ale momentálně touhy žít. Toho pocitu, kdy ráno vstanete a víte, že je nový den, že začíná nové dobrodružství. Každý den jsou totiž v našich životech malá štěstí. I třeba jen to, že se na vás někdo mile usměje. Já poslední dobou jako velké štěstí beru to, že jsem relativně zdravá. Období dlouhých nemocí je snad už za námi a teď i vypité kafe je dar. Každý krok, kdy mě nic nebolí je zázrak. Tak hledejme společně další důvody, proč se vyplatí žít a nevzdávejme se nikdy ničeho v co věříme. I kdyby nás totiž zavřeli do černočerné věže, tak myšlenky nám nevezmou, ty jsou jen naše. :)

"Rychle, rychle běží čas"

4. června 2017 v 21:44 | Alexandra
Jednou z věcí, která mi v mém životě dělá problém je rozhodování se. Nejsem příliš pověrčivá, ale význam mé osobnosti v závisloti na znamení na mě více méně sedí. Jsem narozená ve znamení váhy a tudíž celý svůj život ve velkém množství případů váhám. Mnohdy mi rychle běží čas a já mám na rozhodnutí jen pár vteřin. I přesto nevím, váhám a jsem na pokraji sil. jak se mám sakra rozhodnout?

Celý svůj dosavadní život hledám a tápu, čím bych chtěla být, co ze mě vlastně jednou bude? Po zkoušce dvou vysokých škol, absolvovaného gymnázia a tří let praxe v IT firmě nevím. Je hodně věcí, které mě baví a naplňují, ale i přesto tápu, zda má rozhodnutí byla a jsou ta správná? Jestli i já jednou budu šťastná s tím, co jsem ve svém životě dělala? Čas utíká velmi rychle. Jeden den je vám pět a druhý deset. Tak rychlé to je. Na váhání tedy neni příliš času. Je potřeba jednat. Být silná a postavit se tomu. Určitě bych se jednou nechtěla ohlédnout za svým životem a zjistit, že jsem ho většinu prováhala.

A tak stojím před velkým rozhodnutím, poslouchat rozum, či srdce? Čím se rozhodovat? Čemu dát přednost? Je to velmi těžké a upřímně soucítím se všemi, kdo také váhají a nevědí, i když se jedná o tak důležité věci jako je výběr budoucího zaměstnání. Okey, i přesto, že jsem mladá, vystudovaná lékařka se soukromou praxí už ze mě nejspíš nebude, mám rodinu, dům a spousty povinností. Ale obklopuje mě spousta čiností, které by se v budoucím povolání mohly rozvinout a já se upřímně těším, která z nich to nakonec bude. IT svět je úžasný. Nejen, že vám v něm dobře zaplatí, prakticky máte práci jistou, když jste chytří a je o vás velký zájem. Co vám ale IT svět nedá je vnitřní uspokojení, že máte ve svých rukou svůj čas. IT svět zná přesčasy, tvrdou práci a dřinu, věčné sezení u počítače, meetingy, školení a služební cesty v dlouhých kolonách. Je to těžké, ale právě proto žijeme, abychom se v ten správný den rozhodli, že nenecháme svůj život a čas v něm jen tak plynout, ale že se rozhodneme jít dál, udělat krok do neznáma. Zkrátka že začneme dělat to, co nás skutečně baví a naplňuje a se sevřeným žaludkem budeme čekat, jestli naše práce a dřina budou mít úspěch a my se jednoho dne staneme nezávislými a budeme dělat to, co nás naplňuje a baví. Budeme tomu nakonec věnovat tolik času, kolik my sami chceme.