"Vstávej, je ráno"

22. února 2016 v 10:53 | Alexandra
Připadám si jako ve snu. Kolem mě je svět plný čehosi nepopsatelného. Je to snad nenávist? Závist? Zloba? Faleš? Podle mě asi vše dohromady. Každý den se s tím setkávám. Na ulicích, doma, v rodině, v práci, všude, kde vás jen napadne. Lidé, kteří vám nepřejí štěstí existují a není jich málo. Má se však člověk stydět za to, že je úspěšný? Že se má dobře?

U lidí, co jsou pro nás cizí vás to ani moc nepřekvapí a ani vás to tolik nebolí. Co vám je po kom cizím. U vlastní rodiny vás to ale zklame. Sama jsem matkou a pro své dítě si přeji jen to nejlepší. Přeji mu krásý život, ať v bohatství či chudobě. Hlavně, ať je zdravý. To je to nejdůležitější. Občas mám ale pocit, že u lidí z mé rodiny, nebo rodiny mých přátel či rodiny mého muže tomu tak není. Lidé vám závidí. Závidí vám, že v relativně mladém věku máte ,,vše". Máte barák, auto případně si kupujete hezké věci. Závidí vám úspěch, když jste mezi 20-30 lety tam, kde oni jsou až na prahu 50 let, tak kde budete v jejich 50? Budete mít vilu na předměstí a peníze se vám doma budou válet jako nepotřebný papír? Nechápu dnešní svět. Nechápu lidi, co závidí. I my jsme žili jako studentíci po pronájmech a neměli jsme nic. Museli jsme vyžít z málo peněz, ale byli jsme šťastní, měli jsme sebe navzájem. Teď máme vše, po čem jsme kdy toužili a nehodláme se za to stydět. Štěstí je pomíjivé. Zítra nemusíme mít nic. Nic v životě není jisté. Hlavní je, že jsme zdraví, to je to nejdůležitější. Ale i to vám leckteří asi nepřejí. Proč vy procházíte životem naprosto zdraví a bez komplikací, máte zdravé dítě a můžete si užívat života a jiní mají nemocné děti se kterými mají utrápený život plný starosti o ně?

Chtěla bych kolikrát v tomto světě slyšet větu: ,,Vstávej, je ráno"! Já bych se probudila a byla bych v lepším světě. Ve světě, kde si lidé úspěch přejí a nekoukají se na ty úspěšnější skrze prsty. Ve světě, kde v rodině platí jasné pravidlo nezávisti. Ještě, že mám vzácný dar vidět svět optimističější , než-li je. Jinak bych se z toho utrápila. Samozřejmě bych si přála, abych se po tom probuzení ze snu ocitla ve světě, kde budou všichni zdraví a šťastní a každý bude mít to, po čem touží. To ale nejde, že. Když by nebyla chudoba, nebyl by blahobyt. Když by nebyla nemoc, nebylo by zdraví. Na světě je to v rovnováze a nám nezbývá nic jiného, než se s tím naučit žít a závistivce poslat k vodě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marsi Marsi | Web | 22. února 2016 v 18:09 | Reagovat

Moc hezky a originálně jsi vystihla téma týdne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama