Leden 2016

Čekám

25. ledna 2016 v 17:48
Je toho hodně, na co celý život čekám. Některé věci mě trápí méně a některé více. Například čekání na pravou lásku mi vyšlo na potřetí a čekat jsem musela ,,jen" pár let. Co se ale týče toho, na co čekám xxx dnů, měsíců či let, toho je více. Například znáte ten pocit, když vám někdo řekne, že má nějaké tajemství, ale neřekne vám jaké. Vy jste samozřejmě zvědavý a čekáte, zda vám to tajemství jednoho krásného dne prozdradí, ale on ho prostě neřekne. A vy jste dost slušní na to, abyste se ho na něj zkrátka nezeptali. Chcete čekat až přijde jeho čas a prozradí vám ho prostě sám od sebe. Dny plynou, měsíce plynou a vaše cesty se s tím člověkem nakonec rozejdou. A vy jste vlastně čekali marně. Teď už vám zbývá jen hádat, co se za tím tajemstvím vlastně ukrývalo.

Měla jsem kamarádku na vyšší odborné škole, která mi jednoho dne mezi námi holkami řekla, že mají s přítelem veliký problém. Že ten problém je mezi nimi celou dobu trvání jejich vztahu. Že to řekla jen jedné osobě, ale až přijde ten správný čas, řekne to i mně. Čekala jsem, ale nikdy mi to už neřekla. Né že by nechtěla, ale naše cesty se zkrátka rozešly. Já školu opustila a již jsme se pak neviděly. Můžu jen hádat, co se asi mezi nimi odehrávalo. Né, že by to bylo životně důležité to vědět. Ale přeci jen. Až do konce svého života nebudu vědět, jaké záhadné tajemství to bylo. A to je tedy něco, pro tak zvědavého člověka jako jsem já.

Dále čekám, jestli se někdy dočkám vysvětlení velmi zajímavého příběhu. Ten příběh se mě možná i trochu týká. Úplnou náhodou jsme se s manželem dozvěděli, že má ještě jednoho sourozence. Sestru. Tu sestru jeho matka ve velmi mladém věku dala k adopci. Po letech, kdy ji ta dcera vyhledala, aby jí řekla, že její potomci můžou mít zvýšené riziko downova syndromu, jelikož u ní se to prokázalo, vykázala ji pryč. Nechtěla se s ní vidět ani bavit, natož potom jí sdělit, kdo je její otec. Víte todle je pro mě záhada. Každičký den čekám na její vysvětlení. Co se té holce muselo v mládí stát, že dala své dítě pryč? Dítě které je jí teď v dopsělosti neskutečně podobné. Prakticky jsou jak dvojčata, jen každé v jiném věku. Nevíme, zda její současný manžel, se kterým je již přes 30 let o tom něco ví. Nevíme ani, jestli o tom ví manželova druhá sestra. My jsme s tou nově objevenou v kontaktu, ale ta také nic neví. Jediné k čemu se povedlo někomu dopátrat je, že o těhotenství tenkrát nikdo nevěděl, jelikož manželova maminka nosila dlouhé svetry.

Jednou si ze mě moje milá maminka tropila srandu, že když jsme se brali tajně a jen se svědky a nic nikomu neřekli, že takhle jednou oznámíme i narození dítěte. Já jsem si neodpustila poznámku, že bych těhotenství nezamaskovala. A ona tchýně mi povídá, věř mi, že to zamaskovat jde. Jak trefné. Ona neví, že to víme. Ale mě její poznámka hned došla. Ona to přece dokázala.

A tak se vás tedy ptám, co se jí asi mohlo stát? Cca před 35 lety? Mohla být znásilněna? Nebo se to tenkrát nehodilo vychovávat dítě sama? Opustil ji onen otec dítěte a nechal ji na vše samotnou? Nebo se zkrátka necítila mít dítě? Zvláštní protože jen o pár let později měla po krátkém vztahu hned dvě, ten vztah trvá až do dnes a mému manželovi bude brzy 30 let....A já stále čekám, zda se někdy dozvíme rozlousknutí tohoto záhadného tajemství.