Červenec 2014

Byla jednou jedna teta....

28. července 2014 v 18:48 | Alexandr 03
Byla jednou jedna teta, které se nevyrovnala žádná z tet. Nebylo to ale kvůli její dokonalé ,,tetičkovosti" jak tomu tak u tet bývá, ale kvůli její zášti, závisti a zlobě.

Tato teta se odjakživa tvářila jako ta nejhodnější bytost na celé planetě. Když pomineme jeji minulost. V minulosti totiž nechala všechnu starost o maminku s roztroušenou sklerózou na své mladší sestře a místo toho jí ještě chodila domu nalitá a povětšinu večerů zvracela opilá do umyvadla..

Jakmile si našla skvělého a schopného manžela, postavili si baráček, pořídili si dvě děti (stejně jako její sestra až na ten barák a schopného manžela) a založili si podnikání. Podnikání jim čím dál tím více vynášelo, měli spoustu peněz, spoustu věcí a hlavně potřebu si všechny kolem sebe začít systematicky kupovat.

Začalo to kupováním si příbuzných. Především si ona teta začala kupovat svého otce, svoji sestru a také její dvě děti. ti byli na tom po finanční stránce samozřejmě mnohem hůř, navíc skoro bez otce a tak její pomoci začali využívat s tím, že je teta strašně hodná, že se jim snaží dopřát to, co oni mít nikdy nebudou moci. A tak je brala na výlety, kupovala jim oblečení, nebylo to žádné velké rozmazlování, ale zkrátka se jim snažila zaplatit život, jaký by mít sami nemohli.

Tato veškerá ochota však byla krutě vykoupena. Teta, její manžel a jejich děti byli odjakživa takzvaní rýpači. Není tajemstvím, že všechny rýpance vycházeli především od oné tety. To bylo všem jasné. neustále do svých příbuzných rýpala, urážela je, posmívala se jim a ubližovala jim. ubližovala jim psychicky. Samozřejmě to celá rodina snášela, přeci jen, teta má peníze, teta má moc, bez ní bychom mohli skončit na ulici.

Když však děti z oné chudší rodiny vyrostly, dokončily školy, našly si práci, osamostatnily se, najednou bylo strašně absurdní, co vše musely celá ta léta snášet. Měly však k tetičce respekt a tak se držely. Našly si samozřejmě i partnery, oženily se, vdaly se a měly děti. To se však nedá říct o dětech tetičky. Té jedno dítě uteklo do Kanady, našlo si araba a druhé do Prahy za studii a našlo si mongolku. Kontakt s matkou si udržovaly, dcera jezdila z Kanady do ČR maximálně dvakrát do roka a syn jednou za čtrnáct dní. Teta si začala kupovat i rodiny jejich dětí s tím, že do nich nerejpala.

Očividně zde docházelo celý život k závisti. oni měli vše, všechny věci co chtěli. Měli barák, měli auta, měli motorky, měli další barák a další barák, který pronajímali s více byty. Měli zkrátka hodně peněz, které jim otvíraly spoustu možností. Teta však ale neměla jedno jediné, neměla lásku. Ano, měla svého muže, toho strhaného pána co všechny ty peníze vydělával a ona jako jeho ,,sekretářka" sem tam vyplnila nějaký papír. Byla celé dny zavřená doma a ubíjela se. Obě děti pryč, ona sama doma, jediné v čem měla zábavu byly nákupy, rozhazování manželových peněz a také rejpání do rodiny své sestry. Užívala si to parádně.

Ve finále je to člověk, kterého bychom měli politovat. Chudák teta. Každý o ní mluví jako o hodné. Hodné? Dle mého názoru není hodná, ale je zlá, hodně zlá, protože kupovat si lidi za peníze nejde a závidět všem jejich štěstí je také blbost.

Její děti samozřejmě byly vždy ty nejlepší, oni mají prestižní školy, oni mají skvělé partnery, ale ony ji nechaly samotnou, oni jí nedaly vnoučata a ony se nikdy neuměly o sebe postarat. Všechny výdaje v Kanadě a Praze hradila vždy ona. Ona jim vyvařovala, ona jim prala a uklízela, byl by zázrak, když by si uměly uvařit alespoň čaj.

Zkrátka tato teta, to tedy vyhrála. Nyní jí je přes 50 let. Jediné, co jí zbylo je její zášť a vztek a i když nikomu nepřeji nic zlého, jí přeju ať si ho pořádně užije. Sklízí to, co zasadila. Děti její sestry už ani nechtějí chodit na oslavy jejích narozenin. To jak se chová je totiž neúnosné. Snad jsou vaše tety mnohem lepší.

O práci

8. července 2014 v 16:47 | Alexandr03
V dnešní době jakoby nic nedávalo smysl. V novinách, zprávách na internetu, prakticky všude kde se dá slýcháme, či čteme, že lidé nemají práci. Možná je lepší, když lidé nemají práci, než když práci, kterou mají, dělají špatně. Občas mě až zaráží, jak to vše funguje.

To si takhle koupíte například posilovací stroj. Dáte za tento stroj těžce vydělaných 20 000,- Kč a říkáte si, kolik jste jim tam nenechal. Samozřejmě pro firmu prodávající stroje ve velkém do fit center to není taková suma, ale pro průměrně vydělávajícího člověka je to nemalý peníz. Stroj vám po zaplacení po týdnu dovezou domů a sestaví. Vy samozřejmě nemáte třeba čas na stroji každý den cvičit, takže si zasvičíte třikrát týdně pro radost a jste spokojeni. Přesně proto jste si stroj pořídili. Po necelém měsící takovéhoto užívaní vám ve stroji začne hučet a tak voláte do firmy, kde jste ho koupili. Zavolají k vám technika, na kterého si týden počkáte. Ten vám stroj spraví a stroj funguje. Zacvičíte si na něm tři dny za sebou a prásk. Stroj opět neběží. Zavoláte do frimy, zavoláte technika, týden čekáte než přijede, řekne vám že něco špatně zašrouboval, že je zničený díl, co se musí objednat z ciziny a že si minimálně 14 dní počkáte. Tak čekáte, čekáte, tři týdny pryč a nikdo se ani neozva. Tak holt teda voláte do firmy, tam se vám omlouvají že měli různé dovolené a neozvali se vám a že tedy technik opět za týden přijede. Ufff. V dnešní době naprostá klasika.


Možná je lepší nic si nepořizovat a nebo si to pořídit v případě, že prodejce je váš dobrý známý. Nevím jak to v dnešní době chodí, jelikož tak, jak by to podle mě chodit mělo to určitě nechodí. Holt to chce pevné nervy.:) Nejste v tom sami!!!!:) Je nás víc.